Blog zrušen

ale nezoufejte! Jelikož mě psaní článku prakticky o ničem už přestalo bavit, rozhodl jsem se založit si blog o věcech, které dělám, které tvořím a které mě baví. Jelikož tam píšu pro širší publikum, tak je angličtina nezbytností.

Kazdy ctenar me mile potesi! :)

rojcyk.tumblr.com

Jak se dobře vyspat?

Čím to je? Někdy se probudíme čilí, plní energie, schopní postavit se samotnému Rockymu Balboovi, ze stejnojmenné filmové série. Někdy, i přesto, že jsme místo 9 hodin spali 10, nejsme schopni života, natož studiua na vysoké škole, pracovník úkonům, nebo nepochopitelným úkolům združení dospělých říkajíc si rodiče.

Cestování časem a dimenzema...

Krásný nadpis, který napovídá, že článek bude pojednávat o hromadě keců. Ano a přesně takové to bude....

WeSC Bongo #2

Minulou "recenzi" jsem docela odflákl, a z návštěvnosti stránek jsem vyčet, že čtenáři sem chodí převážně kvůli této recenzi.

Tak jak to s těmi sluchátky ve skutečnosti je. Vlastním je dobrých 7 měsíců a nějaké zkušenosti jsem již nazbíral. Používám je se přehrávačem/mobilním telefonem iPhone.

Kvalita zpracování je vynkající ovšem, jako každý výrobek pocházející z Číny, má své vady. Sluchátka jsou pro mne výhradně spotřebním zbožím, tudíž s němi taky tak jednám. Zažily už spoustu "tlaků" (narvaných do 20L baťohu se spoustou učebnic a podobně), hrátek se psy, deštivé počasí a sněhové vánice.

Po designové stránce se se sluchátky nestalo nic. Vypadají pořád stejně, podřené nejsou (nemají být kde), a polštářky jsou pořád krásně oranžové, měké a nepotrhané.

Zvuk se stále nezměnil a je krásně čistý. Po dlouhodobém používání jsem zjistil, že mé pocity z přeekvalizovaných skladem, byla pouze sugesce. Sluchátka hrajou krásné čistě, a za půl roku poslouchaní opravdu HLASITÉ hudby, hrajou pořád stejně. Se sluchátky KOSS , které byly vyhlášeny svou kvalitou, jsem měl přesně opačné zkušenosti.

Sluchátka mají "pevný" 40 cm dlouhý kabel. Který končí klasickým 3,5 jackem. Součastí balení byl 1 m dlouhý prodlužovací kabel. Jack prodlužovacího kabelu se rozlepuje a nedrží. To se ovšem stává u většiny kabelů, který končí v kapsách svých posluchačů.

Další nedostatek je vrzání. To nění příliš časté, ale JE. Pokud nosíte rádi kapuce, jak u mikin nebo bund. Po čase s mířnějšími decibely si toho nejde nevšimnout. Můžete kapuci sundat nebo zvýšit hlasitost, což ovšem nevyhovuje všem.

I přesto jsem se sluchátky maximálně spokojen, a můžu je jen doporučit!

Zima... oh crap..

""následující text nemusí dávat smysl ani po 20. přečtení, prosím čtěte ve střízlivém stavu, bez žádného vlivu drog a omamných látek, nebude to dávat smysl už vůbec, nebo bude, ale přesně opačný. Styl tohoto textu vystihuje mou aktuální náladu. Nesmyslnou..."


Miluju zimu... miluju to bíle svinstvo, které se dostane úplně všude... Miluju zasněžené svahy... a taky miluju nanuky.. Já to prostě žeru!! Ale je tu jedno ale...

ROZHODNĚ NE VE MĚSTĚ!

Takhle si pozvolna vykračuji po chodníku.. Ve sluchátkách WESC hraje skladba jak šitá na míru dědovi Mrázovi. "My December" v akustické verzi od (kdysi dávno) numetalové skupiny Linkin Park. Její ladné tóny a hlas Chestera Bennigtona dostane nejednu nezletilou dívčinu, ale taky pořádného chlapa s chlupatou prdelí. Zpívám si, užívám si chůzi a najednou PRÁSK, kus čehoci jen né sněhu mi spadl půl metra před tvář. Ale co by ten fousatý zmetek smějící se z poza obláčku nechtěl. Koukám nahoru, abych byl připraven utíkat v arkádovém stylu Crashe Bandicota, chutým balanc a noha jak z pořádné Bčkové komedie, střílí přesně opačným směrem než tím správným. Nahoru.


Ne... příspěvek nekončí... ale víte, že šváb má 6 noh a dokonce 18 kolen?


Druhá noha, v domění že jde o závod, se rozhodla následovat tu střílející/kopající/whatever. Chvíle nejvíce vhodná pro Papparatziho. Nohy a prdel ve směru jízdy, tělo levitující dobrého půl metru nad zemí. CVAK!! ... vyjadřující mechanický pohyb součástí z drahé zrcadlovky se nekonal, škoda.

Bez páteřáku, přilby, jakékoliv přípravy a hlavně bez upozornění dopadám na své skoliozované záda. Křup... au! Bolest, rychlostí kmitajícího elektronu, si dala okružnou jízdu po každé části mého těla. Vsuvka.. do každé prokrvené... A zatmění...

Zrak se zostřuje a první co spatřím.. Obloha? Mračna? Parapet? Záchranku.. NE.. Další várku toho svinstva letící přímo na mou, beďary posetou, tvář! Plesk, lisk...au! Uvědomuju si, co se právě přihodilo, směju se vlastní blbosti, až mi slzička štěstí zmrzla na líčku.

Pomalu vstávám... a se slovy "Dneska si teda tyčinky asi nedám".. se vracím domů.