20100221

Cestování časem a dimenzema...

Krásný nadpis, který napovídá, že článek bude pojednávat o hromadě keců. Ano a přesně takové to bude....



Měli jste někdy sny, které ve vás něco zanechaly? At už to budou krásne vzpomínky na nádherný audiovizuální zážitek nebo jen sny ve kterých se vám splní ty největši představy... a nebo má nejoblíbenější... psycha... Sny ve kterých se odehrává naprosto nesmyslný příběh.. Jste ultimátním zabijákem, který seká hlavy hromady zombí s pilníkem na nehty vaší přítelkyně... Kosmonautem... nebo cestovatelem v čase, prostoru a dimenzí...



"Denisi.. nechtěl by sis zajet na dovolenou?" ... Denis neváha ani vteřinu a odpovídá.."Jasně... proč ne..."
Docela prostý rozhovor mezi matkou a synem. Myšlenka jde ruku v ruce s myšlenkou další. přičemž si mozek vygeneruje novou postavu příběhu a prostředí. Byl to bratranec Filip s dovolenou na ostrově Malta. Seděl jsem v autě a jel kolem zmenšené verze leiště v Mošnově. No aspoň taková byla moje představa. ve skutečnosti to byly letiště úplně rozdílna.


Generace další scény...



Sedím v proskleném kokpitu letadla... Mošnov zmizel.. a já sedím v letadle na malém ostrůvku. Uprostřed ostrova se tyčí obrovská hora, připomínající sloup. Okolí je pokryto menšímy stromy. Nevím jak, ale bez toho abych přemýšlel jsem předem věděl, že letadlo startuje driftem okolo ostrova. Runway měla tvar čtverce :D... Zkouška všech systémů, zážeh... .start! Sílou přetížení takových 5 G jsem se zabořil do letadla a čekal co se bude dít... Vžžžžnnnn... prodriftovali jsme první zatáčku.. a druhou.. a třetí... až letadlo pomalu oblbuje zemskou přitažlivost a my se pomalu vznášíme. Pokud jste hledali konec runawaye, nebyl tam. Nyní už ano.. Konec lze jen těžko specifikovat. Protože konec jako takový tam nebyl. Nebudu to zbytečně a nemotorně popisovat. Prostě si to driftuju... vznaším se... a najednou nic... a kamenné molo s lampou a lavičkou, jak vystřižené z těžce emocionálního filmu z konce 70 let. Úhybným manévrem jsem se chtěl lampě vyhnout, byla tak krásna, bohužel/bohudík se to povedlo ale je tu jedno ALE! Při úhybném manévru jsme křídlem zabloudili pod hladinu, kdy se křídlo potkalo s mořským ježkem a ten nám kousek křídla ukousl. Nějakým způsobem jsme z toho vyvázli a letadlo letělo dále. Pilot uklidňoval posádku a ubezpečoval nás, že se nic neděje a cestu jistě zvládneme. Opět nabíráme výšku a a před očima mi neleží nic jiného než Gotham city. Obrovské mrakodrapy, neonová světla a reflektory trhající svým svitem bouřkové mračna. Zvědavost mě přemohla a já se nahnul... Chyba... letadlo ztrácí výšku... kontroky blikají, svítí, pípají.. no prostě hlásí problém.... Obrovská exploze...černo.. bílo...


Generace další scény...



Stojím v místnosti se starým, komunistickým, hnědým nábytkem a jedním obrovským oknem. No.. nábytkem.. kromě hnědých steň, stropu, stolů a židlí tam jiný nábytek nebyl. Rozhlížím se... Na levé straně pokoje je pár stolů a starých počítačů, na pravé pouze matrace a peřiny. Razím si cestu k prosklené zdi.. pardon oknu. Vidím město podobné Gotham city... Obrovské stopatrové věžaký byť už nezdobené neonovými světly, nýbrž hi-tech vybavením. A já mam pokoj úplně nahoře... krása. Ještě výš ovšem lítají planety, měsíce.. Jsem na cizí planetě... Slyším hlasy, otáčím se. Pokoj zaplnilo několik lidí, vesměs staří známí, které jsem několik let neviděl. Dokonce má láska z 13. Všechny postavy vypadají tak, jak jsem si je představoval, že budou na svůj věk (okolí 20) vypadat. Nezapojuji se do konverzace, nevadí jim má přítomnost. Kromě práce na PC a sexuálních orgií (ideální život) se v pokojí nic jiného neděje. Po nějakém čase se teda zapojuji, snažím navázat kontakt. S postavami si rozumím, vědí jak se jmenuji, ovšem neví kdo jsem. Nějakým způsobem uběhne pár hodin, při čemž se zápletka nějak nevyvýjí.

Rozhodnu se vrátit zpět na zem. Dozvídám se že obyvatelé země jsou bez vyjímky mrtví. Zemi napadl virus a bla bla... Nebyli jsme na cizí planetě, ale na měsíci. Chci se dostat zpět na zem, ale je mi to opětovně zakázováno. Nemůžu. All right thats it lets FIGHT! Probíjím si cestu. Obyvatelé měsíce jsou oslabení gravitací, tak je lískám jak sněhuláky na lyžařské dráze. Následuje mne jedna, nejspíš, žena.


Generace další scény...


Nevím odkad ale odrážím se... a letím směr ZEMĚ. Mam namířeno směr Španělsko. Z letu vzduchoprázdnem si pamatuji, že všechny kontinenty byly pokryty pouští. Opět nějakým záhadným způsobem přístávám. Ohlížím se po okolí.. poušt, hory, poušť.. hory.. Poušť.. hory... Egyptsko/aztécká pyramida! Dobývám se dovnitř... tma... na chodníčku oranžový proužek čehosi... Na zdech plápolají pochodně. Celá místnost je zbarvena do červena. Informatorka mě navádí, ať zastavím oranžový proud lávy, který teče na tu kamenou sošku. Nenapadne mě nic lepšího, než si sundat ponožky a prstem proud odvrátit na jinou stranu. Utíkam chodbičkou abych viděl co se bude dít. Opět potkávám obrovské okno. Opět starý komunistický nábytek, tentokrát v kamené místnosti. Přicházím k oknu, hledím kolem sebe. Po mém boku stojí informatorka a bratranec. Nevím kde se tam vzal, ale je to sen a tak to je nepodstatné. Zkoumám noční oblohu... jedna hvězda padá... druhá hvězda padá...třetí.. čtvrtá.. pátá... země se roztočila takovým způsobem, že se na obloze plazí už jen žížalky a ne malé bíle tečky. Bílo....


Generace další scény...



Bíla místnost... bílý nábytek... dokola stojí lidé, tentokrát z přítomnosti... a všichni jásají a nadšeně tleskají....

Probouzím se....

3 komentáře:

  1. Anonymní2/25/2010

    samozrejme nejlepe napsane :-) proste totalni zase a opet...ale trosku zmateny sen coz? :-D pa dituš

    OdpovědětVymazat
  2. Při vyprávění to znělo lépe:)

    OdpovědětVymazat
  3. xD prostě typické podivné sny...docela zajímavé, mě se posledně zdál taky takovej divnej xD něco jako máš ty s tím letadlem

    OdpovědětVymazat

Čekám na tvé emocoionální výlevy..