Zima... oh crap..

""následující text nemusí dávat smysl ani po 20. přečtení, prosím čtěte ve střízlivém stavu, bez žádného vlivu drog a omamných látek, nebude to dávat smysl už vůbec, nebo bude, ale přesně opačný. Styl tohoto textu vystihuje mou aktuální náladu. Nesmyslnou..."


Miluju zimu... miluju to bíle svinstvo, které se dostane úplně všude... Miluju zasněžené svahy... a taky miluju nanuky.. Já to prostě žeru!! Ale je tu jedno ale...

ROZHODNĚ NE VE MĚSTĚ!

Takhle si pozvolna vykračuji po chodníku.. Ve sluchátkách WESC hraje skladba jak šitá na míru dědovi Mrázovi. "My December" v akustické verzi od (kdysi dávno) numetalové skupiny Linkin Park. Její ladné tóny a hlas Chestera Bennigtona dostane nejednu nezletilou dívčinu, ale taky pořádného chlapa s chlupatou prdelí. Zpívám si, užívám si chůzi a najednou PRÁSK, kus čehoci jen né sněhu mi spadl půl metra před tvář. Ale co by ten fousatý zmetek smějící se z poza obláčku nechtěl. Koukám nahoru, abych byl připraven utíkat v arkádovém stylu Crashe Bandicota, chutým balanc a noha jak z pořádné Bčkové komedie, střílí přesně opačným směrem než tím správným. Nahoru.


Ne... příspěvek nekončí... ale víte, že šváb má 6 noh a dokonce 18 kolen?


Druhá noha, v domění že jde o závod, se rozhodla následovat tu střílející/kopající/whatever. Chvíle nejvíce vhodná pro Papparatziho. Nohy a prdel ve směru jízdy, tělo levitující dobrého půl metru nad zemí. CVAK!! ... vyjadřující mechanický pohyb součástí z drahé zrcadlovky se nekonal, škoda.

Bez páteřáku, přilby, jakékoliv přípravy a hlavně bez upozornění dopadám na své skoliozované záda. Křup... au! Bolest, rychlostí kmitajícího elektronu, si dala okružnou jízdu po každé části mého těla. Vsuvka.. do každé prokrvené... A zatmění...

Zrak se zostřuje a první co spatřím.. Obloha? Mračna? Parapet? Záchranku.. NE.. Další várku toho svinstva letící přímo na mou, beďary posetou, tvář! Plesk, lisk...au! Uvědomuju si, co se právě přihodilo, směju se vlastní blbosti, až mi slzička štěstí zmrzla na líčku.

Pomalu vstávám... a se slovy "Dneska si teda tyčinky asi nedám".. se vracím domů.